Dechové nástroje
Hra na zobcovou flétnu
Zobcová flétna se řadí mezi nejoblíbenější a nejpočetněji zastoupené nástroje v rámci výuky na ZUŠ. Její předností je především zdánlivě snadná ovladatelnost, malé rozměry a také nízká pořizovací cena. Těžiště repertoáru zobcové flétny leží v hudbě barokní. V současné době však nástroj zažívá velkou renesanci a uplatňuje se v mnoha žánrech i v soudobé hudbě.
Hra na příčnou flétnu
Příčná flétna se svou stavbou a zvukovými vlastnostmi řadí mezi dřevěné dechové nástroje, ačkoli je v dnešní době vyráběna výhradně z kovů. Získala si svou oblibu, neboť její využití je velmi široké. Studiem hry na příčnou flétnu získávají žáci možnost uplatnění buďto zájmové nebo profesionální. Flétnisté mohou vyniknout v sólovém projevu či komorní hře, tento nástroj je také tradičně zastoupen ve všech symfonických a dechových orchestrech, komorních seskupeních a v kapelách různých stylů a žánrů.
Hra na klarinet
Klarinet je mezi dřevěnými dechovými nástroji vývojově nejmladší, díky velkému tónovému rozsahu a charakteristickému tónu si ale brzy získal oblibu jak v sólovém projevu, tak v orchestrech a komorních souborech. Studium hry na klarinet vede k osvojení základů klarinetové hry v různých stylech a žánrech a získání hudebních schopností pro široké možnosti uplatnění.
Hra na saxofon
Saxofon je pro svou krásnou barvu tónu, která působí jako souznění tónu klarinetu a hoboje, velmi oblíben. Má široké uplatnění počínaje hrou v tanečních orchestrech, symfonických tělesech, přes nejrůznější komorní a jazzová seskupení až po hru sólovou. Studium hry na saxofon umožňuje žákům získat základy vzdělání a uplatnění v zájmové či profesionální činnosti, což je samozřejmě podmíněno talentem a individuálním snažením a zaujetím žáka.
Hra na fagot
Fagot, jehož název pochází z italštiny „il fagotto“ a v překladu znamená svazeček, otýpka, vznikl v polovině 16. století v italské Ferraře. Jeho velký tónový rozsah (3,5 oktávy), magické výšky, podmanivě medový střední rejstřík i syté basové tóny jej předurčují k sólové, komorní a orchestrální hře. Byl a je oblíbeným nástrojem mnoha světových skladatelů. Studium hry na fagot vede k osvojení základů hry na tento nástroj v různých stylech a žánrech a získání hudebních schopností pro praktické možnosti uplatnění.
Hra na trubku
Trubka je jedním z nejčastěji používaných dechových žesťových nástrojů a je z nich v nejvyšším zvukovém rejstříku. Má lesklý průrazný tón. Dříve byla užívána jako nástroj signální – zahájení boje či různých slavnostních příležitostí. Dnes má široké uplatnění prakticky ve všech hudebních žánrech, především jako nástroj sólový a orchestrální. Studiem hry na trubku získá žák základy hudebního vzdělání a možnost uplatnění v zájmové nebo profesionální rovině.
Hra na lesni roh
Lesní roh je pro svou specifickou krásnou barvu tónu, která je nejbližší lidskému hlasu, velmi oblíben, protože jako jeden z mála se zvukově nejlépe pojí s ostatními nástroji. Ovládnutí tohoto dechového žesťového nástroje patří k jednomu z nejobtížnějších. Má velmi široké uplatnění počínaje hrou v orchestrech přes nejrůznější komorní ansámbly až po hru sólovou. Studium hry na lesní roh umožňuje žákům získat základy vzdělání a uplatnění v zájmové či profesionální činnosti, což je samozřejmě podmíněno schopnostmi, dovednostmi a pílí žáka.
Hra na trombon
Trombon neboli pozoun je jedním z nejstarších dechových nástrojů vyrobených z kovu. Má široké uplatnění v rámci mnoha hudebních žánrů (klasika, jazz, taneční a dechová hudba). Používá se nejen v nejrůznějších orchestrech, ale i v komorních ansámblech, v jazzových kapelách a samozřejmě i jako sólový nástroj, nejčastěji s doprovodem klavíru. Při hře na trombon se využívá snižec podle kterého tento nástroj snadno poznáte.
Smyčcové nástroje
Hra na housle
Housle jsou strunný smyčcový nástroj, nejmenší z rodiny houslových nástrojů. Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě, většina skladatelů jim věnovala důležitou část svého díla. Studium hry na housle umožní žákům postupně zvládnout technické a výrazové možnosti tohoto nástroje, pěstovat kultivovaný a procítěný hudební projev, v praxi se seznámit s interpretací různých stylů a žánrů. Během studia jsou žáci vedeni k uplatnění svých dovedností nejen v sólové a komorní hře, ale mohou se zapojit i do smyčcových souborů a orchestrů ZUŠ.
Hra na violu
Viola je strunný smyčcový hudební nástroj se čtyřmi strunami. Má velmi podobnou stavbu jako housle, jen o málo větší. Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové. Zvuk violy je plný a poněkud temný. Viola je notována ve violovém klíči. Houslový klíč se obvykle používá jen pro zápis těch pasáží, kde viola hraje delší dobu vysoké tóny. V orchestru a smyčcových souborech slouží jako středně altový hlas. V lidové hudbě se používá coby harmonický nástroj a hrají se na ni dvojzvuky. Viola je také nedílnou součástí každého smyčcového kvartetu i kvintetu.
Hra na violoncello
Violoncello patří k oblíbeným nástrojům již od 17. století. Zvukový rozsah nástroje je tak široký, že se uplatňuje jak v basových doprovodech, tak v sólových melodiích. Studium hry na violoncello dává žákům možnost seznámit se s hudbou různých stylů od klasiky až k jazzové a populární hudbě. Žáci se mohou zapojit do různých souborů a orchestrů ZUŠ, rodinných kapel nebo hudebních skupin.
Hra na kontrabas
Kontrabas je největším a nejhlouběji hrajícím smyčcovým nástrojem. Jeho tón je ušlechtilý, plný a barevný. Uplatňuje se vlastně ve všech hudebních žánrech. Od hudby vážné po hudbu lidovou, od hry jednoduchého doprovodu až po hru sólovou. Při studiu hry na kontrabas je již od počátku možné spolupracovat v různých hudebních seskupeních. O uplatnění není nouze, protože dobrých kontrabasistů je vždy nedostatek.
Klávesové nástroje
Hra na klavír
Studium předmětu umožňuje žákům získat základy klavírní hry, tj. postupně zvládnout její technické aspekty, pěstovat kultivovaný a procítěný hudební projev, v praxi se seznámit s interpretací různých stylů a žánrů. Během studia jsou žáci kromě sólové interpretace vedeni k aktivní čtyřruční, později komorní hře. Pro žáky, kteří se neprofilují jako doprovodní klavíristé, je připraveno alternativní uplatnění – zpěv ve školním pěveckém sboru.
Hra na varhany
Varhany jsou nejstarší klávesový nástroj. Je to nástroj dechového charakteru. Na jeho technickém a zvukovém vývoji se podílela staletí. Varhanní literatura sahá od pozdní gotiky po současnost. Varhany se uplatňují jako nástroj sólový i doprovodný, církevní i světský, historický i soudobý. Studijní zaměření Hra na varhany umožní žákům osvojit si základy hry na tento nástroj, postupně zvládnout jeho specifičnost, technické a zvukové možnosti. Dále se ve stručnosti seznámí s dějinami, literaturou a různými typy nástrojů. Své znalosti pak mohou žáci prakticky uplatnit při občanských i církevních příležitostech.
Hra na cembalo
Cembalo je klávesový nástroj strunného charakteru. Má bohatou historickou literaturu a rovněž soudobí skladatelé se inspirují jeho specifickým zvukem. Má uplatnění sólové, doprovodné, dále v hudbě komorní i jako součást orchestru. Studijní zaměření Hra na cembalo umožní žákům zvládnout základy hry na tento nástroj, její specifičnost, technické a zvukové možnosti i seznámit se ve stručnosti s dějinami a literaturou nástroje a různými typy nástrojů.
Hra na akordeon
Akordeon je nástroj, který má v hudební praxi uplatnění nejen jako nástroj sólový, ale zejména jako součást komorních seskupení. Jeho kořeny jsou především v taneční a jazzové hudbě (tango, valse musette, bossa nova, boogie-woogie, blues). Studium hry na akordeon umožňuje žákům získat základy vzdělání jak v sólové, tak komorní hře a uplatnit se především v zájmové nebo i v profesionální činnosti. Cílem je rozvoj muzikality, hudební představivosti a výchova k estetickému hudebnímu cítění.
Bicí nástroje
Hra na bicí nástroje
Bicí nástroje patří mezi nejstarší a nejpočetnější hudební nástroje. Jsou základním hudebním elementem ve většině hudebních stylů. Velkou tradici a význam mají jak v hudbě primitivních národů, tak i v hudbě moderní tzv. vážné nebo populární. Studium hry na bicí nástroje umožňuje žákům získat základy vzdělání a uplatnit se především v zájmové činnosti, eventuálně v profesní. Cílem studia je rozvoj muzikality, hudební představivosti a výchova k estetickému hudebnímu cítění.
Strunné nástroje
Hra na kytaru
Kytara patří k oblíbeným hudebním nástrojům, poněvadž má široké uplatnění nejen v hudbě klasické, ale i jiných žánrech – např. folk, rock, pop, jazz atd. Po zvládnutí základních technických prvků hry se žák dle svých individuálních schopností a zájmů uplatňuje v komorních seskupeních, souborech, při hře doprovodů atd. Hlavním cílem výuky je rozvoj osobnosti žáka, získání odborného hudebního vzdělání a kromě sólové hry také praktické využití kytary jako doprovodného nástroje.
Hra na baskytaru
Baskytara je jedním z nejmladších strunných hudebních nástrojů. Vývoj techniky hry jde stále kupředu a každý hráč může vnést něco nového. Baskytara dokáže nejenom plnit nezastupitelnou doprovodnou funkci v různých hudebních formacích, ale uplatňuje se i jako nástroj sólový. Některé hudební styly si lze bez basové kytary jen těžko představit. Při výuce se vychází nejenom z klasické kytarové a kontrabasové školy, ale jsou velmi uplatňovány i moderní technické prvky.
Hra na cimbál
Cimbál má dlouholeté místo jak v evropské hudební kultuře, tak v rozličných kulturách po celém světě. I když byl v Evropě v určitém vývojovém období utlačen do pozadí jinými nástroji, ve 20. století je jeho využiti a rozšíření opět na vzestupu. A to nejenom v hudbě lidové či klasické, ale i nonartificiální, jazzové apod. V rámci výuky hry na cimbál se žáci průběžně zaměřují na studium jednotlivých složek hudby, které muže cimbál zastávat, a to jak složku melodickou, rytmickou, tak harmonickou a rozvíjet se v komplexním vnímaní a interpretaci hudby klasické, lidové i populární.
Zpěv / sólový zpěv
Sólový zpěv
Lidský hlas je prapůvodním nástrojem odnepaměti. Je to nejpřirozenější projev člověka. Výuka sólového zpěvu pracuje s fyziologickými možnostmi žáka, nenásilně hlas kultivuje a rozvíjí. Vychovává žáka buď k profesionálnímu sólovému projevu nebo k uplatnění v amatérských souborech či uskupeních.
Přípravné a teoretické předměty
Přípravné studium
Studium přípravné hudební výuky je určeno dětem od 5 do 7 let. Je zaměřeno na zpěv lidových a umělých dětských písní, spojený s pohybovým a výtvarným projevem. Dále si děti osvojí základní rytmy, čtení a psaní not a jsou schopny krátkého společného vystoupení. Výuka je realizována kolektivně.
Podle věku a zkušeností nejmladších žáků je studium členěno do tří učebních plánů:
Učební plán I. – PHV C
– je určen pro děti předškolního věku
– studium je dvouleté, ve druhém roce se děti věnují kromě hudební výchovy také přípravné hře na zvolený hudební nástroj
Učební plán II. – PHV B
– je určen dětem školního věku, které se od samého začátku hudebního vzdělávání
současně věnují i hře na zvolený hudební nástroj
Učební plán III. – PHV A
– je určen dětem školního věku, které začínají hrát na nástroj až od II. pololetí školního roku.
Učebnice do PHV: M. Vozár: Pojďme si hrát
Skladba
Cílem studia je rozvíjení hudebního vnímání a vlastního tvořivého přístupu k hudbě, což mimo jiné podporuje chápání hudební teorie a její používání v praxi. Poslechové hodiny a rozbory skladeb seznamují žáka s díly skladatelů všech stylových období a různých stylů hudby. Použitím počátečních improvizačních her a drobných kompozičních pokusů převádí žák své představy do hudby. Hudební fantazii zachycuje tvořením skladeb, písní a hudebních ilustrací textu. Postupně přechází k používání větších skladebných forem pro jeden a více nástrojů a realizuje hlubší znalosti hudební teorie. Žáci, kteří nehrají na akordický nástroj, mají k dispozici také klavír, který využívá notaci v basovém i houslovém klíči a zlepší orientaci v harmonii. Své práce žák prezentuje na veřejném vystoupení, na soutěžích a ve spolupráci s dalšími obory ve škole.
Hudební teorie a praxe
V průběhu pětiletého studia žáci získají všestranné teoretické znalosti a povědomí o historickém vývoji hudby a charakteristice různých stylových období. Poslechem reprodukovaných skladeb se naučí citlivě vnímat hudbu, vyjádřit a obhájit na ni svůj názor. Osvojí si praktické dovednosti v intonaci, rytmu, sluchové analýze a zdokonalí se v pěveckém projevu. Vědomosti i praktické zkušenosti uplatní při studiu hry na nástroj či zpěvu a stanou se z nich odborně poučení posluchači hudby.
Učebnice HTP: M. Vozár: Hudební nauka pro ZUŠ (dle daného ročníku)
Speciální hudební nauka
Výuka je určena žákům, kteří se chtějí zodpovědně připravit k talentovým přijímacím zkouškám na střední, vyšší a vysoké umělecké a pedagogické školy s hudebním zaměřením, a pro žáky, kteří mají zájem rozšířit svoje hudebně teoretické a hudebně historické znalosti, zdokonalit se ve zpěvu, intonaci a sluchové analýze, a přitom nepomýšlejí na profesionální uměleckou dráhu. Stanou se však odborně poučenými amatéry, jež najdou uplatnění v amatérských pěveckých sborech, orchestrech, kapelách, lidových cimbálových souborech i při provozování hudby na kůrech kostelů. Také se zintenzivní jejich prožitek poslouchané hudby.